Informace pro sběratele

V posledním čtvrtletí roku 2019 jsme posuzovali opakovaně bronzové falzum Zoubkovy komorní plastiky Afrodité s jablkem. V roce 1996 vytvořil Olbram Zoubek komorní plastiky Afrodité s jablkem a Afrodité s jablkem – Letící. Obě sošky byly varianty pro sochu do svatební síně v Karviné. Byly to olověné komorní plastiky s pozlacenými vlasy, rouchem a jablkem. Afrodité s jablkem dal později Olbram Zoubek odlít do bronzu, zatímco Afrodité s jablkem – Letící nikoli.

Bronzová falza, která jsme zatím měli možnost vidět, byla k našemu překvapení vždy odlita ze sošky Afrodité s jablkem – Letící a prodávána jako stojící Afrodité s jablkem. Odlitky byly připevněny až na jednu výjimku na dílensky vyrobený kruhový plintus. Falzum proto vykazuje znaky „letící“ sošky: obličej nesměřuje k dlani s jablkem, jako je tomu u autorského odlitku Afrodité s jablkem, ale do prostoru; pravá ruka má větší ohnutí v zápěstí než autorský odlitek; kruhový plintus je vyšší než u autorského odlitku; sošky mají často zlacené vlasy, roucho i jablko, což otec na bronzech dovolil jen v několika málo případech – otec pokládal bronz za dostatečně slavnostní materiál, který není potřeba dozdobit zlatem, proto se v ateliéru zlatily části bronzových sošek na požádání, ale jen velmi zřídka a velmi střídmě; chodidla sošky nejsou spojena jako u stojící Afrodité s jablkem, ale jsou od sebe vzdálena - padělatelé si někdy vypomáhají tím, že mezi chodidla dávají spojovací drát, aby stojící falzum, které bylo pořízeno z „letící“ sošky, bylo stabilnější.

V polovině října jsme posuzovali pět komorních bronzových sošek pro sběratele ze středních Čech – přivezl dvě Afrodité s jablkem a tři další sošky, o nichž bude ještě řeč. Všechny sošky byly falza, která majitel koupil relativně výhodně s podmínkou, že o nákupu nebude s nikým mluvit. K falzům mu prodejci dodali příběh o údajném původu sošek – měly být majetkem významného východočeského malíře, přítele Olbrama Zoubka, a z malířovy pozůstalosti měly být po jeho smrti „odkloněny“, aby nebyly součástí dědického řízení. Tento příběh je naprosto smyšlený, ostatně víme, která díla otec dotyčnému malíři věnoval či prodal. Majiteli jsme vystavili posudek na všechna falza, aby se pokusil získat peníze zpět. Upozorňujeme na tento případ podrobněji proto, že padělatelé mohou falza prodávat s podobnými příběhy a zavazovat kupce k mlčenlivosti. V tomto případě se jednalo o čerstvá falza – všechny sošky pocházely z jedné padělatelské dílny a měly nádech do červena až fialova. Kruhové plinty byly zpracovány jinak, než se to dělalo v Kalné – měly charakter kusové výroby, nikoli individuálního autorského odlitku.

V listopadu jsme posuzovali pro galeristu ze středních Čech několik komorních plastik, z nichž tři byla prokazatelná falza. Jedním byla Afrodité s jablkem, tentokrát bez zlacení, ale se všemi dalšími znaky falza – náklon hlavy a pravé ruky, chodidla od sebe, vyšší plintus. Galerista nám sdělil, že má sošku Afrodité s jablkem už delší čas a ani neví, od koho ji získal.

Další listopadové falzum patřilo soukromým sběratelům z Prahy, kteří sošku Afrodité s jablem koupili asi před patnácti lety v antiku v Ostravě. Tomu odpovídal stav bronzu i zlacení. Soška byla poškozená, měla ulomenou ruku. Podle toho, jak byla ruka ve slévárně nasazena, bylo zřejmé, že odlitek nepochází z Kalné. Plintus byl navíc vyplněn neznámou hmotou, což se v Kalné nedělalo.

Odlitek sošky Afrodité s jablkem, který jsme posuzovali pro jednu pražskou galerii, byl zřejmě novější, rovněž se zlacenými vlasy, rouchem a jablkem. Padělatelé byli již poučeni, že na otcově raznici, kterou jsou označovány olověné (nikoli bronzové) odlitky, se má písmeno K blížit písmenu H. Proto je na plintu signatura, kde se padělatelé snažili charakter písmena K z otcovy raznice napodobit. Byl to další jasný znak falza. Odmítli jsme tento odlitek jako falzum a majitel ho o několik dnů později odnesl do jiné pražské galerie, která s námi rovněž spolupracuje. Jednalo se o totéž falzum, jak prozradila signatura.

Asi nejzajímavějším falzem byla soška Afrodité s jablkem stará – podle sdělení majitelky – asi patnáct let. Bronzový odlitek byl rovněž pořízen ze Zoubkovy komorní plastiky Afrodité s jablkem – Letící, v tomto případě však nejde o stojící Afrodité s jablkem. Padělatel sošku připevnil na desku z dobrého dřeva, které „umělecky“ opracoval rozbruskou. Olbram Zoubek také výjimečně adjustoval sošky na dřevěné fošny, vždy se ale jednalo o obyčejné dřevo. Chodidla sošky jsou spojena kovovou trubičkou či silným drátem, což by Olbram Zoubek nikdy nedopustil. Úchyty jsou z nerezového kovu, jaký se v otcově ateliéru nepoužíval. Tato soška byla rovněž opředena zajímavým příběhem.

Odlitek Afrodité s jablkem, který se objevil v prosinci v jedné pražské galerii, jsme neměli bohužel možnost posoudit při prohlídce, o kterou nás požádala paní, která chtěla sošku v galerii koupit. Ještě než jsme stačili do galerie přijít, majitel sošku pro jistotu stáhnul z nabídky. Na fotografii je falzum Afrodité ve společnosti dalšího Zoubkova falza, kterým je komorní plastika Svoboda z listopadu 1994. Byla to soutěžní skica pro mezinárodní soutěž na pomník Svobody svědomí a vyznání před farní kostel sv. Ruprechta ve Vídni, kterou Olbram Zoubek nedal nikdy odlít do bronzu. Proto i podle fotografie můžeme jednoznačně určit, že se jedná o štědře pozlacené bronzové falzum.

Další tři falza, která jsme během podzimu posuzovali, patřila majiteli se dvěma falešnými Afroditami. Komorní plastiky Skloněná z roku 1992 a Svoboda z roku 1994 nebyly do bronzu z vůle Olbrama Zoubka nikdy odlity. Už jsme na tato falza upozorňovali dříve stejně jako na komorní plastiku Pokus o Libuši (polofigura štíhlá), která byla v tomto případě opět – chybně – umístěna na kruhový plintus, který měl navíc úplně stejný dílenský charakter jako kruhové plinty pod oběma padělanými Afroditami. Vnitřní strany všech plintů v této skupině pěti falz byly nedbale zpracovány – nezačištěné tečence, záplaty, odlišné úchyty od těch, které se dělaly v Kalné atd.

Sběratel z jižní Moravy přivezl na posouzení bronzové falzum Zoubkovy komorní plastiky Skica pro Josefa Vavrouška z roku 1996. Na jiný odlitek tohoto falza jsme upozorňovali v únoru roku 2019. Odlitek byl zpracován řemeslně poměrně slušně, takže sběratelé a galeristé, kteří s námi pravost otcových bronzových odlitků nekonzultují, nemají prakticky šanci falzum sami odhalit. Falzum se prokáže mj. výškou – u bronzových odlitků ubývají s každým dalším odlitím přibližně dvě procenta objemu v každém rozměru díla. Proto padělatelé sošky dávají na vyšší plinty, které domodelovávají, aby výška celkově odpovídala autorskému bronzovému odlitku. Plinty pak bývají nepravidelně vysoké ve všech čtyřech „rozích“, což vidíme zde zejména na levém předním rohu plintu. Také další znaky prokazovaly falzum: zpracování vnitřní strany plintu se „záplatou“ a „tečenci“ a dalšími drobnými detaily, které se v Kalné upravovaly. Plinty se ale v Kalné na vnitřní straně nepatinovaly, zatímco toto falzum mělo patinovaný i vnitřek plintu. V otvoru na vnitřní straně plintu je otvor, za kterým je jádro – v případě falza jde o jádro, z něhož se sype bílý prášek, zatímco v Kalné se používala na jádro narůžovělá hmota. Falzum prozrazuje také signatura, která byla proti signaturám na autorských odlitcích méně zřetelná, rozmazaná, měkká.

Další sběratel z Moravy přivezl bronzové falzum Mariánka z roku 1993. Soška má nazelenalou patinu, která se ve slévárně v Kalné, jediné slévárně, která byla oprávněna k odlévání otcových autorských odlitků, tímto způsobem na otcovy sochy neaplikovala.

Signatura je „měkká“, bez ostrých hran, kterými se vyznačují otcovy skriptové signatury na autorských odlitcích z Kalné. Po odšroubování nepůvodního plintu, který majitel připevnil k sošce kvůli stabilitě, jsme měli možnost podívat se dovnitř autorského plintu. V dolní části kulovitého plintu je obdélníkový tvar, který majiteli sloužil k upevnění nepůvodního plintu na šroub. Ve slévárně v Kalné se však takovým způsobem vnitřek autorského plintu nezpracovával. Na bronzovém falzu je nadměrné zlacení – vlasy i draperie.

Galerista ze středních Čech přivezl spolu s falzem Afrodité také falzum Pokus o Libuši (polofigura štíhlá) z roku 1998 a falzum Svoboda z roku 1994. O obou komorních plastikách jsme už psali.

Další falzum Zoubkovy komorní plastiky Ještě Marie z roku 2003 jsme posuzovali pro jednu pražskou galerii. O falzech této komorní plastiky jsme už také psali. Posuzované falzum se vyznačovalo mimo jiné hrubším zpracováním rukou a nepřesně odlitou signaturou.

Během října až prosince jsme posuzovali také tři olověné reliéfy s částečným zlacením, a to dvakrát reliéf Herečka z roku 1989 a reliéf Eva a had z roku 1973. Všechny tři odlitky byly signovány raznicí, která nepatřila otci, ale Jiřímu Novákovi. Tento muž byl původně otcův přítel, který mu pomáhal s odléváním reliéfů a komorních plastik. Řemeslným dovednostem se naučil u otce v ateliéru. Otec mu s důvěrou svěřil odlévání multiplů, tedy děl, která si objednala konkrétní instituce pro své příznivce a přátele ve větším počtu odlitků. Nejznámějším otcovým multiplem je nesporně trojsoší Eva, Adam a Had pro Lyru Pragensis. Jiří Novák některé odlitky signoval svou dílenskou značkou RESNO a předával je otci k prodeji. Souběžně si však pořizoval odlitky pro sebe, které prodával za otcovými zády. Nejsme schopni dnes už rozlišit, které konkrétní odlitky byly pořízeny v rámci dohody mezi Zoubkem a Novákem a které si odlil Novák pro sebe. Rozhodující pro nás je, jakou raznicí jsou odlitky označeny. Pokud jsou označeny otcovou autorskou raznicí, je jasné, že prošly otcovýma rukama a byly označeny přímo v jeho ateliéru. Takové odlitky uznáváme jako autorské a vydáváme na ně certifikáty. Ostatní odlitky, které jsou označeny Novákovou raznicí, nepokládáme za autorské odlitky a nevydáváme na ně certifikáty. Jiří Novák byl zřejmě největším padělatelem otcových olověných komorních plastik a reliéfů, a to nejen zmíněných multiplů, ale i sošek a reliéfů, které získal od otce jako autorské odlitky darem. Ještě za otcova života řešila Novákovy padělky sošek Malý muž a Malá žena a Penelopa Policie České republiky a podle dokumentů z vyšetřování víme, že byly zabaveny raznice, kterými pan Novák signoval po řadu let otcovy odlitky. Jiří Novák kontaminoval otcovo sochařské dílo mnoha olověnými falzy, která budeme řešit i v budoucnu.

Opakovaně jsme také řešili falzum reliéfního tisku ze série tzv. „luxusních tisků“, které se stále, byť poměrně zřídka, objevují na prodejních portálech. Tyto tisky se objevily ještě za otcova života a otec je řešil s Policií České republiky. Také toto falzum jsme zachytili ve spolupráci s PČR.

V létě 2019 jsme dostali mailem k posouzení reliéfní tisk s názvem Olbrame! z roku 1992. Tisk – alespoň na fotografii – působí jako pravý, ale signatura je jasně falešná. Tisk je značen písmeny E. A., která otec na tiscích nikdy nepoužíval – používal A. T. (autorský tisk). Pro srovnání uvádíme také autorský tisk s otcovým podpisem z roku 1992.

V září 2019 jsme dostali z jedné pražské aukční síně k posouzení komorní plastiku Olbrama Zoubka Skloněná. Socha z ledna roku 1992 byla nerealizovaným návrhem pomníku obětem komunistické zvůle v Hostašových sadech v Klatovech. Majitel sochu vydražil v roce 2002 jako bronzový odlitek s částečným zlacením. Podrobnou prohlídkou jsme zjistili, že se jedná o falzum odlité do nažloutlého kovu, který prosvítal na odřených místech patinou imitující bronz. Socha měla větší sklon než autorský odlitek a padající vlasy směřovaly také šikmo, což ani u silně vychýlených soch a komorních plastik Olbrama Zoubka nepřichází v úvahu – proud padajících vlasů musí na jeho sochách směřovat vždy kolmo k zemi. Plintus je nerovnoměrně vysoký, což u autorských odlitků vylučujeme. Hlavní problém falza je však to, že otec právě tuto komorní plastiku nikdy do bronzu nedal odlít. Padělatelé použili olověnou sochu, která byla signována otcovou autorskou raznicí, proto má socha na plintu „správnou“ signaturu. Pro nás je falzum zajímavé tím, že vzniklo mnohem dříve než nám dosud známá bronzová falza.

Na závěr se vracíme k padělaným reliéfům Žena a muž v interiéru z roku 1976 a Sochař a múza z roku 1977, na které jsme upozorňovali na podzim 2018. Nedávno se znovu objevily v nabídce internetového portálu. Podrobnou analýzou detailů na fotografiích jsme zjistili, že se jedná o tytéž odlitky, které byly nabízeny před rokem v aukční síni a které jsme tehdy identifikovali jako falza. Reliéfy byly velmi těžké – váha 10 kg při rozměrech 35 x 35 cm je také dokladem padělku, protože padělatelé většinou nedokážou odlehčit komorní plastiky a reliéfy tak, jak se to dělalo v otcově ateliéru. Falza řeší Policie České republiky.

V červnu 2019 jsme posuzovali cementový, částečně zlacený reliéf Ještě Kopretina z roku 2004. V odlomeném rohu jsme viděli tkaninu nazývanou perlinka, kterou se cementové reliéfy v otcově ateliéru nikdy nezpevňovaly. Na obvodu reliéfu je patrné, že přední část a zadní část byly vydusány zvlášť a poté spojeny dohromady. Tak se cementové reliéfy v Zoubkově ateliéru nikdy nevydusávaly. Rub reliéfu je zpracován velmi pečlivě se snahou imitovat stáří reliéfu – rubová strana je pomalována jakousi hnědou barvou, naznačující „stáří“.

V pražské aukční síni, s níž dlouhodobě spolupracujeme, jsme posuzovali reliéf Olbrama Zoubka z roku 1962, který majitel zakoupil před nedávnem v jiné pražské galerii pod názvem Postava – žena. Tento reliéf, který se správně jmenuje Žena s rukama v klíně (Koberec), byl vsazen do dřevěné destičky. Nemohli jsme tedy prohlédnout rub reliéfu, ale líc jsme porovnali s autorským odlitkem z otcova ateliéru a zjistili jsme, že se jedná s největší pravděpodobností o falzum. Neautorský odlitek byl totiž o něco větší než náš autorský odlitek a měl hladší povrch bez struktury, která je typická pro autorský odlitek. Adjustace do dřevěné destičky, která se v otcově ateliéru nikdy nedělala, sama o sobě neznamená falzum: viděli jsme otcova (ale i matčina) díla majiteli upravená tak, aby byla líbivější – dodatečné barvení a dozlacování cementu i olova, bronzování autorských olověných odlitků apod. Rozhodující je struktura povrchu a také skutečnost, že signatura není tak ostrá jako na autorském odlitku, že se tedy jedná o odlitek z odlitku. Podobně byl adjustován i další otcův reliéf z roku 1962, který byl nabízen pod názvem Postava – muž a jehož autorský název je Muž (Torzo). Tento reliéf jsme neměli možnost prohlédnout, ale podle struktury povrchu a neostré signatury se jedná s největší pravděpodobností také o falzum. U obou reliéfů v dřevěných rámečcích by bylo třeba vidět rub reliéfů, aby bylo možno vyslovit definitivní soud. Předpokládáme, že pokud by byly oba reliéfy na rubu označeny otcovou autorskou raznicí, nebyl by důvod šroubovat je do destiček. Je možné, že se v podobné adjustaci objeví další otcovy reliéfy, proto sběratelům doporučujeme maximální obezřetnost – a to jak u reliéfů adjustovaných ve dřevě, tak neadjustovaných.

Před polovinou května se na portálu Aukro objevila ošklivá bronzová falza trojsoší Eva, Adam a Had. Jde o falza na první pohled. Je známo, že toto trojsoší dal Olbram Zoubek odlít pouze do olova jako multipl pro společnost Lyra Pragensis v roce 1990. Do bronzu se toto trojsoší z jeho vůle nikdy neodlévalo. Na soškách je jeho skript, tedy signatura, kterou začal používat na bronzových odlitcích mnohem později. Odlitky byly pořízeny z velmi špatných olověných odlitků, na nichž už byly výrazné stopy deformace po opakovaném odlévání. Na spodní straně plintu je dokonce jakýsi pokus o číslování odlitku. Je to jedno z nejhůře vyrobených falz Olbrama Zoubka, která jsme zatím viděli. Zkušení sběratelé to samozřejmě poznali, takže hned poté, co se falzum na portálu Aukro objevilo, nás kontaktovali s dotazy na pravost tohoto trojsoší.

V květnu jsme dostali k posouzení dvě falza komorních plastik Olbrama Zoubka. Bronzové falzum komorní plastiky Ještě Marie z roku 2003 pochází z jedné pražské galerie. Při důkladné prohlídce sochy jsme zaznamenali tyto skutečnosti: falzum je v porovnání s autorským odlitkem o 11 milimetrů nižší – měří 87,8 cm, zatímco autorský odlitek měří 88,9 cm. Úbytek velikosti, k němuž dochází při opakovaném odlévání do bronzu, je kompenzován vyšším domodelovaným plintem, který u falza měří v pravém zadním rohu plintu 2 cm, zatímco u autorského odlitku jen 1,7 cm. Falzum je sytě černé a lesklé a na rukou zanechává po chvíli stopy černé barvy. Signatura není ostrá, i na fotografii je patrné, že je jakoby rozmačkaná. To je jasný znak falza, které bylo odlito do formy, jež byla sňata padělateli z autorského odlitku. Při snímání formy z autorského odlitku není možné dosáhnout takové ostrosti signatury, jakou mají otcovy autorské odlitky z Kalné. Také vnitřek plintu vůbec neodpovídá tomu, jak se plinty otcových komorních plastik v Kalné zpracovávaly. K tomuto padělku galerista používá certifikát od Olbrama Zoubka, který otec vystavil k autorskému odlitku této komorní plastiky v dubnu roku 2010.

Další komorní plastika, kterou jsme posuzovali, je Vzpomínka na ženu v prázdnu z roku 1997, výška 81,5 cm. Jedná se o falzum pořízené pravděpodobně z bronzového odlitku této komorní plastiky, o čemž svědčí provedení signatury používané u některých bronzových odlitků Olbrama Zoubka. Materiál se nám nepodařilo určit, je to patrně nějaká umělá hmota, silně natřená bílou a modrozelenou barvou. Soška je proto velmi lehká. S takovým materiálem Olbram Zoubek nepracoval. Soška byla nabídnuta do pražské galerie, s níž dlouhodobě spolupracujeme, ze Slovenska.

V květnu 2019 jsme při posuzování falz Olbrama Zoubka narazili na další padělaný reliéfní tisk, který pocházel ze stejné aukční síně jako tisk Sblížení, na který jsme upozornili minulý měsíc. Padělaný tisk Ruce s jablkem z roku 1986 vykazuje stejné znaky jako tisk Sblížení – špatná struktura papíru, padělaná signatura, která neodpovídá otcovu rukopisu z druhé poloviny osmdesátých let, chybějící písmena A. T. (autorský tisk) v levé dolní části tisku.

V dubnu 2019 jsme při posuzování děl Olbrama Zoubka našli šest padělků, z toho dvě olověné komorní plastiky, dva olověné reliéfy a dva papírové reliéfní tisky.

Komorní plastiku Mariánka z roku 1993 jsme dostali k posouzení ze západních Čech. Olověné falzum s částečným zlacením se vyznačuje tím, že při odlévání z autorského odlitku byla na řadě míst setřena autorská modelace. Signatura na kouli je vyražena menším písmem než jaké má autorská raznice Olbrama Zoubka. Padělatelé se pokusili napodobit písmeno K, které je typické pro Zoubkovu autorskou raznici, ale neúspěšně. Při detailní prohlídce signatury jsme zjistili, že nad signaturou jsou ještě stopy původní autorské signatury, která byla na autorském odlitku, z něhož bylo falzum pořízeno. Na falzu byla tato signatura již příliš neostrá, takže ji padělatelé nemohli použít. Proto ji zřejmě vyklepali kladivem a pod ni vyrazili neautorskou signaturu. Nevyklepali však původní signaturu dost důkladně, takže při zvětšení vidíme stopy původní signatury i s autorským písmenem K. Jedná se tedy o nepříliš zdařilé falzum, na jehož povrchu navíc ulpěly zbytky červené barvy po materiálu, do něhož bylo falzum odlito.

Nepříliš zdařilým falzem je také komorní plastika Tanec z roku 1984. Jiný padělaný odlitek této sošky jsme posuzovali na jaře roku 2018 a již dvakrát jsme na něj na těchto stránkách upozornili. Další padělek, který byl prodán v polovině dubna 2019 v Praze, je hůř zpracovaný než ten, který jsme posuzovali před rokem. Má hrubší modelaci a na povrchu sošky je zřetelně vidět, že dělení odlitku probíhalo na jiných místech, než byly děleny otcovy autorské odlitky. Diletantství padělatelů dokazují také zlomy, které vznikly chybným napojením jednotlivých částí odlitku. Takový zlom, který se na autorských odlitcích nikdy nevyskytuje, je zřejmý na pravém boku sošky. Zlacení čerstvé – při prohlídce ještě lepilo. Na signatuře další pokus o napodobení otcovy raznice – poslední dvě písmena, tedy E a K, jsou nově vyražena, ale tvarům písmen autorské raznice neodpovídají. Obě falza této sošky, které jsme měli možnost fyzicky posoudit, se vyznačují neúměrně velkou váhou, protože nemají sádrové jádro.

Do pražské aukční síně, s níž dlouhodobě spolupracujeme, byly nabídnuty dva padělané reliéfy. Reliéf Odysseus a Télemachos z roku 1971 se vyskytuje mezi padělky Olbrama Zoubka dost často. Už jsme zde na něj také upozorňovali. Obličeje mají hrubé rysy podobně jako obličeje padělaných komorních plastik Eva, Adam a Had – ostatně padělky tohoto reliéfu a zmíněného trojsoší pocházejí pravděpodobně od téhož padělatele otcových děl. Signatura neautorská, na první pohled padělaná.

Reliéf Nalomený sloup z roku 1992 má v autorském provedení zlacené roucho. Na padělku, který jsme posuzovali, je reliéf pozlacen celý a roucho, aby ze zlaceného povrchu přece jen vyniklo, je posypáno diamantovým prachem. Signatura je padělaná, s chybnými písmeny. Oba zmíněné reliéfy se patrně objeví někde v prodeji.

Z reliéfních tisků upozorňujeme znovu na padělek tisku Sblížení z roku 1997, na který jsme upozorňovali už dříve. Tisk byl proveden zřejmě ve více kopiích z původního autorského reliéfu. Papír byl však špatně zpracován, proto je málo plastický. Padělatel si vypomohl tím, že strukturu reliéfu pozlatil, zatímco na autorských tiscích je pozlacen pouze jeden detail. Jde tedy na první pohled o padělek. Padělatel se snažil napodobit Zoubkův podpis, ale jako předlohu použil podpis z doby, kdy bylo otcovo písmo ještě pevné. V roce 1997, kdy vznikl reliéf Sblížení, z něhož byly pořízeny reliéfní tisky, bylo otcovo písmo už zcela odlišné.

Znovu upozorňujeme na reliéfní tisk, který je prodáván na Aukru pod jménem Olbrama Zoubka. Jedná se o tradiční falzum z padělatelské dílny, která vyráběla tisky „na motivy Olbrama Zoubka“. Zkušení sběratelé to dávno vědí, takže takové tisky už nekupují. Tisků však bylo ještě za otcova života vyrobeno mnoho, a proto se budou objevovat ještě dlouhou dobu. Nikoli už v galeriích, ale v okrajových prodejnách a na prodejních portálech, kde se nabízejí za směšně nízké ceny.

Upozorňujeme ještě na autorský bronzový odlitek reliéfu Sv. Kryštof s dítětem z roku 1967, který byl v dubnu 2019 nabídnut do pražské aukční síně, s níž dlouhodobě spolupracujeme. Jedná se o dobový bronzový odlitek, který byl pořízen v jednom exempláři v roce 1968. V té době otec dával odlévat do bronzu jen zcela výjimečně – kromě tohoto reliéfu známe ještě unikátní bronzový odlitek podobného reliéfu Sv. Kryštof se sluncem rovněž z roku 1967. Oba odlitky byly nesignované. Odlitek nabízený k prodeji byl později signovaný neautorskou raznicí, a tím došlo ke ztrátě autenticity odlitku. Narazili jsme při posuzování bohužel už víckrát na to, že autorské odlitky Olbrama Zoubka a jeho první ženy Evy Kmentové, které nebyly od autorů z různých důvodů signovány, byly signovány později majiteli těchto odlitků se snahou zvýšit jejich hodnotu. Opak je pravdou – na autorské odlitky, které byly znehodnoceny neautorskou raznicí, certifikáty pravosti nevydáváme. Nesignované autorské odlitky Olbrama Zoubka a Evy Kmentové v žádném případě zpětně nesignujeme.

V posledním únorovém týdnu 2019 jsme posuzovali padělek výřezu z reliéfu Torza muže a ženy v interiéru z roku 1976. Olověný, částečně zlacený reliéf obdélníkového tvaru přinesl do ateliéru v Salmovské ulici muž, který měl k reliéfu podivný strojopisný „certifikát“ zatavený v plastu. Podobný certifikát měl i k falzu sošky Eva z trojsoší Eva, Adam a had z roku 1990. Sošku Evy s sebou neměl, ukazoval nám její fotografii v mobilu. Pán nám nedovolil reliéf vyfotografovat. Sdělil, že reliéf i sošku prodává pro svého přítele, který obě falza získal od muže, který kdysi pomáhal Olbramu Zoubkovi odlévat věci v ateliéru. Pokud mluvil pravdu, tak jde s největší pravděpodobností o další falza, která pořídil Jiří Novák. O dva dny později jsme dostali fotografie dalšího odlitku tohoto reliéfu z galerie z východních Čech. Jednalo se rovněž o padělek, tentokrát bez zlacení. Na rubu reliéfu byla použita pro signování neautorská raznice. Nad ní je patrná původní autorská signatura, která byla do autorského odlitku vyškrabána. Na falzu, které bylo pořízeno z autorského odlitku, je už téměř neviditelná. Padělaný reliéf byl do galerie nabídnut ze soukromé sbírky v Hradci Králové. Zjistili jsme v databázi Artplus, že tři různé odlitky tohoto reliéfu byly draženy pod názvy Dva akty a V ateliéru – Míjení v jedné pražské galerii v letech 2002, 2008 a 2009. Pod názvem Žena byl tento reliéf dražen v mimopražské aukční síni v roce 2013.

V posledním únorovém týdnu jsme kromě další padělané trojice Eva, Adam a had posuzovali bronzový odlitek komorní plastiky Skica pro Josefa Vavrouška z roku 1996. Jednalo se o falzum, které chtěla zakoupit jedna pražská galerie. Zjistili jsme, že autorský bronzový odlitek této komorní plastiky měří 71,5 cm, zatímco výška falza byla pouhých 70 cm. Šlo tedy o úbytek výšky zhruba o 2 procenta, který nastává u bronzových odlitků při dalším odlévání. Také další znaky prokazovaly falzum: zpracování vnitřní strany plintu se „záplatami“, které se ve slévárně v Kalné nedělaly, dále bílé jádro, které z otvoru na spodní straně plintu bylo zcela zřetelné, konečně vyšší, patrně domodelovaný plintus. A signatura, která byla proti signaturám na autorských odlitcích méně zřetelná, rozmazaná. Při posuzování nám pracovnice galerie nedovolila falzum vyfotografovat, proto uvádíme jen fotografii autorského odlitku z fotodokumentace Olbrama Zoubka. Budeme galeristům a sběratelům vděčni za upozornění, až se tento odlitek znovu objeví. Na olověné falzum této komorní plastiky jsme upozorňovali již dříve.

V únoru 2019 se na portálu Aukro znovu objevil sádrový, neuměle zpracovaný padělek reliéfu Olbrama Zoubka, na který jsme upozorňovali už v březnu 2018. Tehdy byl nabízen na portálu sbazar. Jde o týž komický padělek reliéfu Loučení s ratolestí z roku 2003. Další údaje k padělku jsou uvedeny před necelým rokem.

Na portálu Aukro se v únoru 2019 objevil další padělek reliéfního tisku, který patří do série padělků, na které upozorňujeme neustále. Jsou to padělky z padělatelské dílny, které s otcovým dílem nemají nic společného. Jsou opatřeny falešnými signaturami, které jsou od pravých rozeznatelné na první pohled. Padělatelé vyrobili značné množství těchto tisků, a proto se v nabídce objevují stále znovu. Potěšitelné je, že galeristé a sběratelé díla Olbrama Zoubka tyto padělky už okamžitě poznají a upozorňují nás na ně mailem.

V oběhu jsou stále více či méně zdařilé padělky trojsoší Eva, Adam a Had z roku 1990. V únoru 2019 jsme však měli možnost detailně prohlédnout krásný autorský odlitek celé trojice, který přinesl do otcova ateliéru k posouzení soukromý sběratel. Autorský odlitek se liší od častých falz jemnou a přesnou modelací obličejů, což je patrné především na Adamově profilu. Také na tělech je patrná autorská modelace, detaily jsou prokreslené – včetně Eviny pravé ruky s naznačenými prsty. Signatury jsou pořízeny autorskou raznicí a sošky jsou na rubu plintu označeny pořadovým číslem edice pro Lyru Pragensis – číslice jsou také raženy autorskou raznicí.

Při posuzování pravosti děl Olbrama Zoubka jsme v lednu 2019 zachytili další padělky. Jedním je Agamemnón (v rouchu) z roku 1985. Padělek této olověné, částečně zlacené komorní plastiky je lépe zpracovaný než dva padělky, na které jsme upozorňovali dříve. Má padělanou signaturu a od autorského odlitku se liší hrubšími rysy v obličeji a směřováním pravé dlaně.

V lednu 2019 jsme při posuzování zachytili padělaný reliéfní tisk, který byl proveden dosti zručně z autorského reliéfu Sblížení z roku 1997. Padělatel ovšem použil papír nesprávné velikosti a struktury a reliéf převedl do papíru velmi neuměle. Proto si musel pomoci odlišným zlacením, než je na autorských reliéfních tiscích. Když padělatel nacvičoval otcovu signaturu, inspiroval se jeho podpisem z šedesátých či sedmdesátých let. Na tiscích z devadesátých let má otec už zcela odlišný podpis.